Kopaničařský kroj

Jak je již známo, Kopanice byly, jsou a budou vždy něčím výjimečné. Ať už to je lidové nářečí, mravy či zvyky obyvatelů.

Je také jedna věc, která svým způsobem značí Kopanice. Je to Kopanický kroj.

Kopanický kroj se řadí do skupiny nejarchaičtějších dochovaných lidových oděvů. Kroj je jednoduchý, ale přitom ho zdobí pracně vytvořené nádherné výšivky, díky nimž je nezaměnitelný s kroji jiných oblastí.
Každá svá výšivka má svůj určitý význam. Výšivky se dají rozdělit i podle oblastí Kopanic.

 

Například na výšivce, která byla vyšita na Žítkové, je zde značně vidět, že výšivka je pestřejší a veselejší (vyniká na ni více žlutá barva). Na Vyškovci (straně opačné od Žítkové) tradičně vynikaly spíše tmavší barvy na krojích (více černé barvy). Odůvodnění je takové - na Žítkové slunce vychází a na Vyškovci zapadá, proto tyto rozdíly. 

Výšivky nejsou odůvodněny jen oblastí, ale vyznačují i různé květiny, které rostou na v určitých oblastech. Vyšívky také symbolizují daleko více podnětů.

Kopanický kroj se skládá z těchto základních barev: černá a červená, dále pak zelená, oranžová, modrá, žlutá a růžová. Kopanické výšivky se dělí na dvě základní skupiny: křížkové a vláčené.

Ženský kroj:

Obuv – krpce, v nichž ženy nosí preplety (pletené ponožky s černým vzorem), rubáč(spodnice), rukávce: výšivka kolem zápěstí je ljamček, nad ním jsou sbery, v horní části rukávu je príramek, krk obepíná obojek a dva vyšité pásky vedoucí směrem dolů přes prsy se nazývají dolu prsima.

Letnice (leknice) - Je to živůtek spojený se spodní částí zadní sukně. Jsou na ní výšivky s názvem životek, ljamec, sbery.

Sak – pletený pás z červené vlny, zakončeným gombami. Záscera (vyšívaná –sváteční, pracovní – plátěná) - přední sukně, která se uvazuje na sak.

Pokrývka hlavy – u svodných žen – čelenka, šátek, šatka
u vdaných žen – kontula (turecký šátek)

Mužský kroj:

Muži na nohou mají taktéž krpce, jen preplety se vyznačují jinými vzory než u ženského kroje. Na práci nosí plátěné traslavice. Na sváteční příležitost si muži oblékají nohavice (modré nebo bílé barvy), přepásené remeněm. Na vrchní části si muži oblékaji košelu - je zdobená výšivkami kolem zápěstí - ljamčekmi, nad nimi jsou sbery, kolem krku obojek, na prsou je vyšívaná fajka. Na rukávech jsou dále vyšity černé pásky - mistry. Rukáv je ke košili přišit mrežkou, výšivkou také černé barvy. Na košelu si dávají vestu, která se nazývá lajbrík (černé nebo tmavé barvy). Pokrývku hlavy muže tvoří černý nízký širák, který je zdoben střapečky vyrobené z barevné vlny.

„Kdo tento kroj vlastní, je tak bohatý, že i jiným bohatstvím ho nelze nahradit.“

Je to symbol starých časů, dřiny našich předků, těžkých dob, smutku, ale také radosti, snahy a hlavně lásky ke kraji a rodné zemi. Snažme se tento kroj dochovávat co nejdéle i pro naše budoucí generace, aby i ona mohla mít ten úžasný a bláhový pocit, že má kořeny tam, kde naši rodičové, prarodičové a další příbuzní dříve žili a vydávali ze sebe tu největší sílu a energii pro tvorbu kroje. Pocit mít oblečený tento kroj je snad nepopsatelný, je to obrovský požitek, ohromná pocta, úcta, láska, hrdost, radost, okouzlení. Nenechme snahu a práci našich předchůdců na pospas dnešní doby.

Martina Sedlačíková